1. |
Pro radost
00:14
|
|||
Nevím...pro radost?
|
||||
2. |
Introš
01:28
|
|||
3. |
Lunterludium
00:45
|
|||
<0174: Jaký je podle tebe smysl života člověka jako jednotlivce, nebo případně lidstva?
Ona: Já si myslím, že smysl života je něco, co si lidé vymysleli, aby měli pocit, že ty jejich životy někam směřují a že mají ten obrovský cíl, který prostě musí svým životem naplnit, ale ve skutečnosti vzhledem k tomu, že jako biologický smysl našeho života je rozmnožit se, zplodit potomky a tedy předat svoje geny dál a potom spokojeně umřít, tedy poté, co ty potomky dovedeme k nějaké soběstačnosti, tak si myslím, že to je svým způsobem jakoby blábol, tedy nepočítám-li to biologické rozmnožení se. Takže...myslím si, že smyslem lidského života je rozmnožovat se tak dlouho, dokud všichni nevymřeme.
|
||||
4. |
Lišky
02:07
|
|||
Když chce lišák lišku,
tak jí chytí myšku,
tím si získá její srdce
a šup s ní do pelíšku.
Tam ji hladí po kožíšku,
po bříšku i po podbřišku,
když se stáří projeví
tak použije šišku.
Refrén:
Bylo vás víc které jsem měl rád
ale nelituju ani jedné lásky!
Bylo mi s váma se všema fajn,
ale nevrátím se k vám zpátky!
Štěpánko, Lenko, Jano, Katko, Radano,
Adélo i Terezo v neposlední řadě,
strávil jsem s váma hezké chvíle,
holt nevydrželi jsme pohromadě!
Když pak lišák i přes myšku
příjde o svou lišku,
nezbyde mu, než si dále
v pelíšku číst knížku.
Refrén:
Bylo vás víc které jsem měl rád
ale nelituju ani jedné lásky!
Bylo mi s váma se všema fajn,
ale nevrátím se k vám zpátky!
Možná.
|
||||
5. |
Minterludium
00:55
|
|||
Tak co se týče smyslu života lidstva, tak si myslím, že lidstvo žádnej jako obecnej smysl moc nemá, že vzhledem k tomu, že nejsem věřící, tak nepředpokládám, že jako lidstvo má nějakou velkou budoucnost - někdy, po něčem... a možná že smyslem je právě vyrovnat se s tím, že to smysl žádnej nemá.
Ale co se týče jednotlivce, tak tam bych to až tak.. až tak negativně neviděla. A myslím si, že těžko říct obecně, co by každej měl dělat, nebo jak se chovat. Ale že je asi důležitý, aby člověk sám se sebou vnitřně souhlasil a když prostě je zajedno sám se sebou, tak víceméně ho to asi tak nějak už potom nasměruje. A když souhlasí s tím, co dělá, tak prostě je to asi dobře, to co dělá.
|
||||
6. |
Lepší Eva než Karlička
02:02
|
|||
7. |
Ivterludium
00:48
|
|||
Já nevím, tak smysl života není, ale člověk by ten život měl co nejlépe využít, a nepřežívat, každopádně si všechno užít, nejlépe jak to jde a nemít žádný zbytečný části života, jako je třeba studium na vejšce, mé momentálně... a prožít ho mezi lidma, který jsou jakoby... který jsou mu milý a.. směřovat jako k určitýmu cíli, nezabývat se blbostma vůbec... Já žádnej smysl života momentálně nevidím a myslím, že ho ještě pár let neuvidím.
|
||||
8. |
O hledání
03:17
|
|||
Mí kamarádi se mě často ptají
proč že nemám slečnu
a já se jim vymlouvávám
na všemožné věci.
Že jsem líný, zahálčivý, shnilý,
že to žere hrozný prachy...
Ale skutečnost je poněkud odlišná...
Hledám stále tu ideální,
žádnou jinou nechci!
Měla by být
hezká, pěkná, pohledná,
no prostě děvče k světu
a z pusy vypustit by občas
měla chytrou větu.
Přírodu a pohyb venku
měla by mít ráda
a neměla by mě za každé
uprdnutí kárat.
Zdravé srdce, zdravý mozek,
zdravé celé tělo,
vždyť docházet do nemocnice,
komu by se chtělo?
Logika a bystrá mysl,
pokud bude k mání,
tak mnoha sporům, mnoha hádkám,
určitě zabrání.
Nenáročná, vlídná, milá,
své problémy si vyřešila,
tvrdé hudby poslouchání
zaručí nám dobré spaní.
Děti musí ona chtíti,
pak se můžem zasnoubiti,
v nouzi umět podpořiti,
ne se v smutek ponořiti.
Nehádavá, přemýšlivá,
věrná, milá, přívětivá,
sexuchtivá, nebojácná,
nestydlivá, drzá, krásná.
Praktická, racionální,
ne moc emocionální,
musí umět diskutovat,
pak se můžu zamilovat.
A voda, voda, voda,
teče vodička,
tak napoj mi má milá
mého koníčka.
A voda, voda, voda,
teče dokola,
snad život mě, panenko,
život mě nezdolá.
Však jedno se povede,
jednou se zadaří
a dívku vysněnou
vedeš si k oltáři.
Hm, anebo na radnici!
Chá, cha cha cha cha chá,
Chá, cha cha cha cha chá,
(...)
|
||||
9. |
Lanterludium
01:36
|
|||
Ona: Na to se špatně odpovídá... tak... si myslím, že smyslem života je hlavně narodit se, žít a umřít. To, co potom bude člověk dělat mezi tím, tak to už záleží na něm. Samozřejmě bylo by dobré předávat nějakou moudrost lidstva dalším generacím a tak dále, aby mohli, aby byli chytřejší než my a měli šťastnější život, možná, než my, ale každopádně v tom je ta svoboda, že lidi, že můžou dělat co chtějí a můžou si zvolit, jaký život budou žít, případně nežít. A to se mi na tom líbí.
<0174: Myslíš, že tadyto celý jako nějakej smysl má, jako, že takhle se pořád bude předávat moudrost dál a dál a dál...
Ona: No, tak určitě to má smysl! Protože... život je většinou dobrý! Nebo... mě teda aspoň baví žít! Takže i kdyby se mělo žít jenom pro ten život samotný, tak to ještě... tak si myslím, že i tak je to dobré. A to, kam lidstvo spěje, na to asi ještě nikdo nepřišel, jestli dosáhneme nějaké nirvány, nebo jestli nakonec... se rozhodneme, že žít vůbec nebudeme, to už je jiná věc, ale já myslím, že jenom to žití samotné je dobré.
|
||||
10. |
||||
Mitä nyt?
Mitä kuuluu, Marja-Leena, I'm sorry,
että sinulle soitan mä vieläkin.
Tänä iltana tyhjeni kaljakori,
kun sun vanhaa kuvaa mä katselin.
Sua koulussa rakastin salaisesti,
koska olin niin ujo ja hiljainen.
Ehkä juuri siksi näin kauan kesti,
ennen kuin mä kehtasin kertoa sen.
Refrén:
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Vieläkö sun ihanteena
on Beatles ja George Harrison?
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Minä juomaan ratkenneena
olen yksinäinen ja onneton.
Kai arvaat miksi sulle nyt soitin,
ja sua keskellä yöta häiritsin.
No, tietysti sinulle kertoa koitin,
kuinka sinua rakastan vieläkin.
Refrén (2x):
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Vieläkö sun ihanteena
on Beatles ja George Harrison?
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Minä juomaan ratkenneena
olen yksinäinen ja onneton.
Vittu!
Refrén:
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Vieläkö sun ihanteena
on Beatles ja George Harrison?
Mitä kuuluu, Marja-Leena?
Minä juomaan ratkenneena
olen yksinäinen ja onneton.
|
||||
11. |
Lucterludium
01:54
|
|||
Ona: Když se člověk dostane do nějaký životní fáze, kde prostě člověk jako nemá žádný nějaký motto, nebo nic, tak jsem se začala zaobírat tímhletím, jestli.. studium nějakýho náboženství, a byl to konkrétně třeba Buddhismus jako takovej, jo, jestli to je jenom proto, že se člověk k tej víře obrací jenom proto, že nemá žádnej smysl a že neví co má dělat, nebo jestli to je jenom takovej nějakej osobnostní vývoj, jo. Laickej posudek toho Buddhismu je takovej, že prostě, že tam vlastně člověk dojde Nirvány až ve chvíli, kdy zjistí, jakej je účel jeho bytí na světě, jo. A vlastně proto se furt sem ten člověk vrací, protože poznává, že jo a má tu karmu, má tu cestu a takovýhle. A ve finále mně to přišlo jako naprosto absurdní kokotina jako jo, s prominutím.
<0174: Jakoby že je kravina hledat smysl života?
Ona: Ne, hledat smysl života snad ani ne, ale každej, když tady budou všichni filosofovat a všichni prostě budou hledat nějakej smysl života, tak prostě, tak se tady všichni budeme vznášet v Nirváně, protože prostě všichni pochopíme a prostě budeme povznešeni, no ale jako nechápu, kdo ty lidi, který se tady předtím než se povznesu jako bude krmit, živit, šatit. Jo, takže prostě si myslím, že pro mě teďka v současný době je smysl života prostě, tak nějak jako normálně, obyčejně, jednoduše žít. Vydělat tolik peněz, abych mohla utratit tolik peněz, kolik potřebuju a nemyslím tím... dobře, dobře, člověk zvyšuje nároky, ale na druhou stranu proč prostě... nebo... Já si chci vydělat tolik, abych si prostě mohla v pohodě, v klidu tady jakoby nějakým způsobem žít, užívat si, netýrat ostatní lidi svým žitím (smích) a tak nějak teďka to beru jako smysl svýho života, ale nevím, jak to bude za rok. To je tak jednoduše řečeno. (smích)
|
||||
12. |
Romantická
02:34
|
|||
No tak chcípni, tak chcípni, ty píčo zkurvená,
nikoho už nezajímaj' tvoje problémy a depky.
Tak chcípni, prostě se zabij, ty kundo zpíčená,
nikoho už nezajímaj' tvý věčný výlevy.
(2x)
Mám jizvičky na zápěstí, měla jsem trochu depku,
život je na mě zlej, tak mě polituj...
Zato já žádné vážné problémy nemám,
nikdy jsem neměl a mít nebudu.
Nejhorší co se mi může stát
je, že sazenicím zplesniví kořínky,
nebo že jarní mrazík spálí květy mé jablůňky.
Zahrada je mým rájem na zemi,
kde není hádek ni šarvátek
a kde vše přízemní
je přehlušeno krásou nově rozkvetlých květů.
Od rána do večera
sedí v hospodě
a pak se diví
že není v pohodě.
Pracovat se jí nechce,
žije jenom z dávek,
pak není s podivem
že má v hlavě nepořádek!
No tak chcípni, tak chcípni, ty píčo zkurvená,
nikoho už nezajímají tvoje problémy, nebo depky.
Tak chcípni, prostě se zabij, ty kundo zpíčená,
nikoho už nezajímaj' tvý věčný výlevy.
|
||||
13. |
Goonterludium
00:09
|
|||
Mezihra vypuštěna.
|
||||
14. |
Když
01:38
|
|||
Když jarní slunce procitá
ze zimy tvrdých kamenů,
květiny se probouzí
k novému roku života.
Těm květinám se zdá
že bytí nemá konce
i když samy tuší,
že tomu tak nebude.
Ženou se za sluncem,
moudrost genů jim však říká,
že výška není vše
a dům potřebuje základy.
Proto má každá květina dilema,
zda je výška smyslem života,
zda být krátkozraká
a natahovat se za slunečním svitem.
Nebo zda se raději choulit u země,
ve stínu odvážných
a chlácholit se
že je ta rozumnější.
Může se stát a také se stává,
že mrazíky nepřijdou,
lekhovážní rostou ke slunci
a rozvážní skomírají zastíněni.
Může se však stát a to se také stává,
že na jaře přijde krutý mráz.
Lehkovážné spálí,
rozvážných jen pár.
Mnoho spálených květin se však nepoučí
a i přes bolest prožitého mrazu
znovu vyrážejí, nehynou
a natahují se ke slunci.
Jsou hloupé?
|
||||
15. |
Danterludium
02:23
|
|||
Ať se na to prostě dívám z jakékoliv stránky a ať jsem si třeba jakoby v pubertě myslela cokoliv, jako že to třeba jako žádnej smysl vlastně nemá a že nemá smysl teda jako přivádět ty děti na svět, protože to stejně jako všechno spěje k zániku a tak, a prostě žádná budoucnost a všechno je strašně jako špatně, tak jsem to samozřejmě přehodnotila a stejně jako jediný, co mi z toho vzešlo je prostě nakonec jako mít tu rodinu a mít ty děti, no, svoje vlastní jako potomky. Bez nich si myslím, že bych asi opravdu ten smysl hodně těžko hledala.
Musíš mít, si myslím, nějaký dobrý uplatnění, třeba pracovní a já bych třeba nebyla v práci spokojená, kdyby to mělo být jenom jako prostředek k dosažení peněz, jo... To asi ne, jako že já potřebuju nějakou zpětnou vazbu a tu teda mám ať už u těch dětí a nebo když prostě dělám něco, kde mě tu zpětnou vazbu dávají ti lidi, to znamená, jako pro mě to třeba je, že dělám něco pro druhý, nebo prostě, kde máš prostě nějakou odezvu, no. A myslím si, že když je každej jedinec nějakým způsobem jakoby spokojenej na osobní jakoby rovině, v tom osobním životě, tak potom je mnohem jednodušší hledat to... hledat jakoby ten smysl života. Nebo ani ho nemusí v podstatě hledat, on ho prostě nějak má, no. A jako pokud nemám jako uspokojení v osobní rovině, v osobním životě, tak potom můžu mít jako sebelepší job a můžu být sebeúspěšnější a v podstatě si myslím, že to nestačí. Pokud nedělám něco takovýho, jako, kde mám tu zpětnou vazbu od těch jinejch lidí, jo, kde prostě jakoby jsem záchranář, nebo prostě pracuju na nějaké jako zahraniční misi a zachaňuju denně jako životy, tak tam si myslím že to třeba může stačit, ale jinak jako že jsem strašně dobře zaplacený finanční poradce, tak to asi prostě, já si myslím, že časem nepostačí.
|
||||
16. |
Sám
01:38
|
|||
Sebedestruktivní odmítnutí společnosti
způsobí že je člověk sám.
Hniloba ducha a mysli
spustí psychosomatický děj.
Na šikmé ploše je stále těžší
udržet kamennou tvář.
Utápění v sebelítosti,
příprava k zániku.
Vzpoura! sama sobě,
od bahna na dně odrážení není však lehkým úkolem.
Mám snad právo soudit?
|
||||
17. |
Sonterludium
00:38
|
|||
Asi před dvaceti lety jsme byli s celou rodinou na výletě, bylo to v létě, a když jsme procházeli obcí Koryčany, tak na konci té vesnice stál, no, hodně starý pán.
A ten se s námi hned dal do řeči a my mu povídáme, jako, jak se mu daří, kolik je mu let a tak a on říká:
"No, dobře se mi daří a kolik mi je, no, devadesát šest a řeknu vám, že nejhorší je to vydržet do tý smrti a pak už je to, pak už je to dobrý."
No a tak tenhle pán už sice asi nežije, ale někdy, když se mi ráno nechce vstávat, tak si na něho vzpomenu.
Hm a to je všechno.
|
||||
18. |
Outrož
01:07
|
|||
Ló lo ló ló ló ló lo,
ló lo ló ló ló ló lo,
ló lo ló ló ló ló lo.
|
||||
19. |
||||
Já:
Kdo to klepe na dveře?
Nemám žádné přátele, ovšem to neustálé bušení mě ruší ze spaní.
Půjdu tedy ke dveřím a otevřu mu.
Doufám, že mne oči šálí, snad je to jen sen,
vidím oslizlého, zeleného enoida, kterému trčí z hlavy jakési patvary!
Enoid:
Cha cha cha cha cha cha cha...
Jsem jen malý, opuštěný, zelený, oslizlý enoid, který hledá energii, aby se mohl vrátit na svou planetu.
Bohužel je to podmíněnou tvou smrtí.
Já:
"Nu co", řekl jsem si. On je osamělý, já také, mohli bysme bydlet spolu.
Konec věty jsem mu sice nerozuměl, ale snad to nebude nic až zas tak důležitého.
Pozval jsem ho tedy dál.
Enoid:
Ó, jsi první člověk, který toto dělá, jsem ti velice vděčný.
Já:
...a zabil mě.
Vypravěč:
Proto vězte, že otvírat
opuštěným oslizlým zeleným enoidům s tykadly
je životu krajně nebezpečné.
|
||||
20. |
Dobrou noc
03:46
|
|||
21. |
Hidden trať do Uší
07:06
|
Streaming and Download help
If you like <0174, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp